Na Facebooku se šíří rozsáhlý komentář, který tvrdí, že Evropská unie udělila platformě X pokutu 120 milionů eur proto, že odmítla být „Ministerstvem pravdy“ a nepodřídila se evropské cenzuře.
Text v emotivních obratech tvrdí, že Brusel skrývá totalitní praktiky za líbivý pojem „transparentnost“, že se bojí svobodné debaty, a že pokutou rozpoutal „orwellovskou cenzurní operaci“. Dále dodává, že většina světa – zejména státy BRICS – prý vidí, že evropská svoboda slova je jen „cosplay“ a EU se snaží exportovat cenzurní model do celého světa. Realita je však mnohem prostší a odlišná od dramatického vyznění příspěvku.
Faktem je, že Evropská komise skutečně platformě X uložila pokutu ve výši 120 milionů eur. Nešlo však o trest za to, že by X odmítala mazat určité názory či „řídit se narativem“, ale za porušení konkrétních povinností transparentnosti, které vyžaduje evropské nařízení Digital Services Act (DSA). Komise v rozhodnutí uvádí tři prohřešky: zavádějící označování placené modré fajfky jako signálu ověřenosti, nedostatečnou transparentnost reklamy a neposkytnutí dat výzkumníkům, kteří mají podle DSA právo analyzovat systémová rizika velkých platforem. Nic v rozhodnutí nehovoří o trestu za „nesprávné názory“. Příspěvek tak směšuje fakt pokuty s nepodloženou interpretací jejích důvodů.
DSA je legislativa, která se soustředí na procesní povinnosti velkých online platforem: transparentní reklamu, zákaz manipulativního designu, jasná pravidla moderace, přístup pro výzkumníky a pravidelné audity. Neříká, jaké názory jsou povoleny nebo zakázány, a nevytváří nic, co by připomínalo katalog ideologicky nepřijatelných myšlenek. Regulace se zaměřuje na nezákonný obsah vymezený jinými zákony (např. dětská pornografie, terorismus), nikoli na politické projevy. Kritici DSA sice upozorňují na riziko „přeregulace“ a možný tlak platforem na preventivní mazání obsahu, ale spojovat DSA s představou „Ministerstva pravdy“ je nepřesné a zavádějící.
Příspěvek dále tvrdí, že americký nejvyšší diplomat označil pokutu za útok na americkou svobodu slova. Tento posun je typickým příkladem dezinterpretace autorit: text zcela vědomě zveličuje váhu výroku, aby vytvořil dojem mezinárodního konfliktu o svobodu slova, přestože jde o politický názor ministra zahraničí, který nemá na politiku EU vliv.
Jedním z nejviditelnějších argumentačních faulů příspěvku je generalizace. Tvrdí, že „miliardy lidí“ v zemích BRICS a Globálního jihu už považují evropskou svobodu slova za falešnou. Takové tvrzení však nepodporují žádné průzkumy ani analýzy. BRICS sice roste jako geopolitický blok a usiluje o větší vliv, ale tvrzení, že jeho členské státy sdílejí jednotný postoj k evropské regulaci internetu, je nepodložené. Navíc mnohé země BRICS uplatňují vůči médiím a internetu mnohem přísnější omezení než EU – tvrzení o jejich „autenticitě“ a evropském „cosplayi“ tak působí spíše jako ideologická projekce než jako fakt.
Celý text stojí na úmyslném míchání faktů s expresivními metaforami. Objevují se přirovnání k totalitním strukturám, Stasi, „psychóze“, „imperialismu“ nebo „fanatikům kontroly narativu“. Tento jazyk neslouží k popisu reálného stavu, ale má vyvolat emocionální odpor vůči EU a zastřít fakt, že skutečné důvody pokuty mají technický a procesní charakter. Emoční apel v kombinaci s vytrháváním kontextu patří mezi nejběžnější manipulační postupy v politické komunikaci na sociálních sítích.
Další problematický prvek představuje falešné dilema, které text vytváří: buď žádná regulace, nebo „totalitní“ Brusel určující, co smíme říkat. Realita je opět složitější. Digitální platformy mají zásadní vliv na veřejnou debatu, volby i bezpečnost, a otázka jejich regulace je předmětem legitimní demokratické diskuse. Není pravda, že každý pokus o úpravu či transparentnost znamená automaticky cenzuru. Způsob, jakým je tato debata v příspěvku rámována, však přesně tento dojem sugeruje.
Výsledkem je text, který začíná realitou – skutečnou pokutou pro X – ale následně ji přetváří do dramatického narativu o boji za svobodu slova proti údajně totalitní EU. Takové zjednodušení ignoruje nuance, právní rámec i skutečné důvody rozhodnutí Evropské komise. Příspěvek tím neinformuje, ale mobilizuje, a používá k tomu jak nepřesnosti, tak argumentační fauly. Výsledek může u čtenářů posílit nedůvěru vůči institucím, aniž by chápali, co bylo předmětem řízení a jak DSA funguje.
* * *
Príspevok používateľa Stanislava Sýkoru
Brusel uložil X pokutu 120 milionů eur za „transparentnost“ – za to, že se odmítl chovat jako Ministerstvo pravdy.
To není regulace. Je to ochrana režimu maskovaná jako bezpečnost spotřebitelů.
Oficiální příběh je až roztomilý svou naivitou; EU netrestá svobodu projevu, ne, oni se jen obávají modrých fajfek a databází reklam, protože osud evropské demokracie zřejmě závisí na tom, zda je váš oblíbený meme účet „autenticky ověřený.“ Ale plnou váhu orwellovské komise cenzury nepoužíváte kvůli kosmetickým úpravám uživatelského rozhraní. Používáte ji, když se dříve spolehlivý, na NATO orientovaný propagandistický kanál najednou přestane chovat jako dobře vycvičený stenograf.
To je ten pravý zločin: X odmítá být nástrojem EU.
Zákon o digitálních službách byl prezentován jako ochránce bezpečnosti. Ve skutečnosti je to přeshraniční škrtidlo svobody projevu, které dává nevoleným byrokratům pravomoc rozhodovat, které myšlenky jsou zákonné a které musí být potlačeny. Dnešní pokuta 120 milionů eur je zabalena do technokratického žargonu, ale základní poselství je nezaměnitelné: pokud nebudete kurátory narativu, zničíme vás finančně.
Ve Washingtonu to okamžitě pochopili, Marco Rubio to bez obalu označil za frašku: „Pokuta není jen útokem na X, je to útok na všechny americké technologické platformy a americký lid ze strany zahraničních vlád.“ Když nejvyšší americký diplomat obviňuje Brusel z vměšování do americké svobody projevu, už to není regulační spor. Jde o jurisdikční neokoloniální imperialismus rozmazleného dítěte (EU) vydávajícího se za mocnost.
A Musk?
„Probuzení komisaři EU ve stylu Stasi se chystají pochopit plný význam ‚efektu Streisand‘.“
Má pravdu. Evropa, proslulá revizionistickými přednáškami o historické paměti, nyní digitálně rekonstruuje právě tu dohledovou psychologii, o níž tvrdí, že ji překonala.
Tentokrát to nejsou spisy inkoustem na papíře; jsou to algoritmické profily, automatizovaná hodnocení a byrokraté požadující přístup v reálném čase do zákulisí digitálního veřejného prostoru.
V Bruselu začali s obviněními o „transparentnosti“ ne proto, že by jim na ní záleželo, ale protože se bojí být odhaleni jako cenzoři. Přímý útok na „dezinformace“ by úplně odhalil operaci. Takže zvolili zadní vrátka – předstírají, že jde o ochranu spotřebitele, a potichu zavádějí politickou poslušnost jako cenu za působení v Evropě.
Co však vyvolali, je přesně ta katastrofa, před kterou je Musk varoval. Efekt Streisand na ně udeří jako kladivo. Snažili se co nejvíce ponížit X a nechtěně ho korunovali na globální symbol méně licencované konverzace. Každý pokus o jeho udušení jen přesvědčuje více lidí, že posledním útočištěm autenticity je to, co Brusel nenávidí nejvíce.
A samozřejmě panikaří. Evropa je energeticky chudá, průmyslově vyčerpaná, poháněná rusofobní psychózou a vládne jí třída alergická na odpovědnost. Místo aby to všechno opravili, stali se fanatiky kontroly narativu, nemilosrdní k nesouhlasu, shovívaví k vlastním selháním, posedlí tím, jaké pravdy smí obyčejní lidé vidět.
Proto je tato pokuta víc než jen pokuta. Je to ultimátum: Dodržujte naše řečnické kódy, nebo vás regulujeme do politické podřízenosti.
Ale svět se změnil.
Unipolární řád je pryč. Země BRICS, Globální většina a miliardy lidí mimo atlantickou bublinu už předpokládají, že evropská „svoboda projevu“ je špatný cosplay. A EU právě písemně potvrdila toto podezření.
Zbraní DSA chce Brusel exportovat svou cenzurní architekturu jako globální standard. Můžete pokutovat X. Ale nemůžete se pokutami vrátit do kulturní legitimity.
120 milionů eur krátkodobě zasáhne účetní uzávěrku X, avšak dlouhodobě strhne masku z EU. A když systém požaduje moc rozhodovat, co smíte vidět, říkat nebo myslet, přiznává, že se vlastních občanů bojí víc než jakéhokoli zahraničního nepřítele.
Archív:
Autor: Manipulátoři.cz.